Odpovědi prezidenta republiky na otázky MF Dnes týkající se střelby v Chrastavě

Kdy jste si poprvé všiml, že na Vás útočník míří? Jak na Vás působil?

Proběhlo to tak rychle a nečekaně, že nemáte čas reagovat, nebo si něco myslet. Jeho vojenský, resp. jeho vojensky se tvářící oděv mi jasně naznačil, co je to za člověka. 

Zlobil jste se v prvním momentě víc na onoho muže, nebo na své ochránce?

Já se ani v této situaci nezlobil, to není to správné slovo. Když jsem viděl, že se mi nic vážného nestalo, převážil pocit pokračovat v akci dále, jako by se nic neudálo. Nemám chuť ze sebe dělat oběť, když jsem si zranil kotník při košíkové, vždy jsem chtěl hrát dál. Za své zranění a nemoc se spíše stydím, než bych je dával na odiv.

Bylo zranění bolestivé? Ze záběrů plyne, že jste ani na okamžik neztratil sebeovládání a dokonce jste se usmíval.

Nikdy si neberu prášky proti bolesti. Doktoři říkají, že mám posunutý práh bolesti. Myslel jsem si, že tam budu mít modřiny, teprve po dvou hodinách jsem si sundal sako a uviděl zakrvácenou košili. To mne zarazilo a donutilo mne brát to vážně. Proto jsem jel do Ústřední vojenské nemocnice.

Už jste se s něčím podobným, resp. s náznakem něčeho takového, setkal?

Nesetkal. Pistole je něco jiného než házení vajíček, to jsem zažil asi dvakrát. Ta pistole tomu dává úplně jinou rovinu. A jestli střely přes sako a košili způsobily krev, tatáž střela do odkryté části těla mohla způsobit něco neskonale horšího.

To nebyl „politováníhodný incident“, jak nešťastně řekl pan premiér Nečas. To byl spíše prvně za 100 let našeho moderního státu atentát na prezidenta republiky. Nad tím není možné mávnout rukou. Není možné debatu převést na míru selhání ochranek. Mne na tom trápí něco daleko většího.

Považujete útok za politický čin? Co jste přesně myslel podotekem, že někdo "lidi rozeštvává"?

Ano, byl to politický čin, nebyla to klukovina. Odráží to situaci ve společnosti, která dosáhla mimořádně špatného stavu. „Rozeštvávačů“ je dost a všichni je známe. Není asi teď na mně, abych ty hlavní rozeštvávače v médiích jmenoval. To bych jim zbytečně dělal reklamu.

Vypovídá útok o tom, že se společnost radikalizuje? Myslíte si, že "dřív by se to nestalo" a že podobných extrémních projevů může přibývat?

Společnost „se“ neradikalizuje, společnost je někým radikalizována. Zdá se mi, že se něco takového dříve či později muselo stát, bylo to ve vzduchu. Jak si někteří pisálkové zahrávají s mou osobou, nejen s Václavem Klausem, ale s prezidentem republiky, je v civilizovaném státě nevídané.

Jak se díváte na samotnou osobu útočníka, pana Vondrouše, hodláte mu odpustit, když šlo vlastně o určitou formu "společenského protestu" a nechtěl Vás nijak vážně ji zranit.

Nemohu přijmout Váš výrok, že to byla „určitá forma“ společenského protestu. To už je jistým smiřováním se s věcmi tohoto typu.

Uvažoval byste mu třeba dát milost, kdyby byl odsouzen?

Až bude odsouzen, já už určitě nebudu prezidentem.

Oceňujete to, že šéf Vaší ochranky den po incidentu odstoupil?

Radši bych viděl, kdyby „odstoupili“ ti, kteří tuto situaci svými výroky de facto připravovali.

Důvěřujete své ochrance ještě plně po této události?

Přiměřeným způsobem. Ale zlobím se – a teď je toto slovo na místě – že to, co se stalo v Chrastavě, se převádí na selhání ochranek. Bohužel jde o daleko více.

Jakub Pokorný, MF Dnes, 1. října 2012

https://www.klaus.cz/clanky/3198