Ivo Strejček: Rychle pryč z Evropské unie

Europoslanec Ivo Strejček: Brusel využívá krize, aby uchvátil co nejvíc moci Bestie se utrhla ze řetězu. Myslí si to o Evropské komisi europoslanec Ivo Strejček (ODS) po projevu jejího předsedy J. M. Barrosa. Ten žádá vznik evropské federace s vlastní armádou a novými daněmi.

Barroso v projevu o stavu Unie poprvé otevřeně řekl, že cílem je federace s vlastní armádou a daněmi. Co to pro EU znamená? 
Byl to zlomový den, datum 12. září si dobře zapamatujme. Nejen tím, s jakou otevřeností Barroso vystoupil, ale poprvé bez jakékoli nahoty se ukázalo, že Evropská komise začíná dominovat. Dosud to byla organizace fungující na zadání národních vlád. Dnes ovšem Barroso nalinkoval národním státům svou představu. Teď se bestie utrhla ze řetězu. Tak dlouho jsme si ji pěstovali, až přervala řetězy a teď je neovladatelná. Je to jako scéna z Hvězdných válek, kdy se senát propadl sám do sebe a Darth Vader ho naprosto ovládne. Takhle jsem si v Evropském parlamentu připadal. 

Podle Barrosa má být zdrojem evropského růstu rozpočet EU. Lídr socialistů v Europarlamentu Hannes Swoboda pak řekl, že jeho frakce nepodpoří rozpočet, který nebude vyšší. Tak mluví v situaci, kdy Komise všem státům diktuje úspory. Proč se nešetří v Bruselu? 

Barroso řekl, že musí přehodnotit vlastní zdroje. Na to mají daň z finančních transakcí, nejrůznější ekologické daně, tzv. evropskou DPH. Už to mají spočítané. V tom je velké nebezpečí. Teď předsedové vlád třeba řeknou, že mají své problémy a nemohou zvyšovat příspěvky do bruselské kasy. Drží tím Evropskou komisi na uzdě. V okamžiku, kdy Unie získá vlastní rozpočtové příjmy, bude už totálně nezávislá na členských státech. Komise a Europarlament pak budou absolutně nekontrolovatelné, nezávislé, utržené ze řetězu. Už je nikdo nezastaví. 

Čekáte tedy nové a nové evropské daně? 

Nepochybuji, že budou. 

Podle něj je příčinou krize nezodpovědné chování bank a zadlužování některých vlád. Přitom ale odmítá kritiku evropského modelu sociálního státu. Nevidí souvislost mezi ním a dluhy? 

Zřejmě ne. Že banky rády půjčovaly vládám, protože to bylo považováno za nejbezpečnější investici, je jistě možné označit za nezodpovědné chování. Ale ne nezodpovědné chování bank, nýbrž vlád! Současné dluhy nejsou ničím jiným než přímým důsledkem souboje o voliče. To v Bruselu nevidí. Pro ně je evropský sociální model nedotknutelná posvátná kráva. A když o něm začnete mluvit jako o základní příčině téměř všeho, co Evropu dnes svírá, tak jste kacíř, který patří rovnou na hranici do Kostnice. 

Proč při projevu padl i požadavek na společnou evropskou vojenskou sílu? 

Jedním z atributů státu je bezpečnostní politika a zajištění vnějších hranic. V tom projevu bylo i to, že tohle k NATO paralelní vojenské uskupení má být schopno nasazení mimo území Evropské unie. Navíc je to atak na euroatlantické spojenectví, protože jsme součástí NATO. To je strašidelně nebezpečné. Navíc to Barroso podpořil ještě požadavkem na společného nejvyššího evropského žalobce, což znamená unifikaci národních judikatur. Vím, že leckomu v Česku se to bude líbit, ale je to nesmysl. Vymyká se to kontrole národních parlamentů, o kontrole voliči ani nemluvě. 

Není to logická odpověď na to, že si USA dělají se svou armádou, co chtějí, a to nehledě na NATO? 

EU se od počátku integrace v padesátých letech vyvíjela jako protiamerická idea, jako protiváha USA. Existoval však Sovětský svaz se svými satelity, takže antiamerikanismus nemohl vyhřeznout naplno. Teď se antiamerická ambice ukazuje. To je příčina takových návrhů. Ale myslím, že to bude armáda francouzského typu, bude mít nablýskané výložky a bude ozdobou dámských ložnic. Nic víc. 

Barroso chce brzy novou evropskou smlouvu. Přitom ta poslední, lisabonská, prošla jen horko těžko. Proč přesto tak tlačí? 

Oni využívají té zásadně krizové chvíle, aby uchvátili co nejvíc moci. 

Ale jak si Barroso představuje prosazení nové smlouvy? 

Řekl, že Evropská komise bude spolupracovat s těmi, kteří chtějí. Byl to vzkaz všem státům, kterým se ne všechno líbí, že si do toho už komise nenechá mluvit. 

Co z toho plyne pro Česko? 

Na stole jsou teď návrhy na bankovní unii. Česká vláda si musí stanovit mantinely a pokusit se zůstat mimo. 

Proč? Bankovní unie bude přece jen pro eurozónu, ne? 

Ano, ale bude se říkat, že tím vzniká unie v Unii a že si to nemůžeme dovolit. Bude se mluvit i o něčem, co se nazývá "opt-in", tedy možnost dobrovolného připojení. Tuto věc by si česká vláda měla vyjasnit a do bankovní unie nevstupovat. Je to o to komplikovanější, že velké banky působící na českém trhu mají matky v infi -kovaných oblastech. Proto je klíčové, abychom obhájili, že dozor nad českým finančním sektorem má Česká národní banka. Jinak může dojít k tomu, že nemocné bankovní matky budou odsávat likviditu ze zdravých dcer. 

Podobně skepticky se k bankovní unii staví i Němci. Jejich ústavní soud ale právě v den Barrosova projevu potvrdil soulad vzniku Evropského stabilizačního mechanismu s německou ústavou, byť s podmínkami. 

Soud v Karlsruhe je pod obrovským tlakem. Německo ručí za čtvrtinu (190 miliardami eur, 4,7 biliónu Kč) celkové kapacity Evropského stabilizačního mechanismu (700 miliard eur). Takže si politicky nemohl dovolit žádné jiné rozhodnutí. Verdikt vychází vstříc politické realitě. ESM měl fungovat už v červenci, teď se spěchá, protože ho Brusel bude potřebovat už v říjnu. Jen se čekalo na odšpuntování v Karlsruhe. 

Jak se k tomu všemu má Česko postavit? 

V České republice se musí rozjet debata o tom, kam Evropská unie směřuje. Celkový vývoj považuji za negaci ideje samostatného Československa. Myslím, že přichází čas na vážnou debatu o tom, zda v tomto uskupení máme dál být. 

Co tedy máme dělat? 

O dalším působení České republiky v EU musí znovu rozhodnout občané. Musí se o tom vést kvalitní debata, aby lidé věděli, o čem se rozhodují, co se děje, kam to směřuje, jestli se jim to líbí, nebo nelíbí. To rozhodnutí musí být zadání pro politickou reprezentaci. Příležitostí k tomu může být ona nová smlouva, po které volal Barroso. 

Nebojíte se, že Česko bude terčem nějaké odvety? 

Bylo by optimální, kdyby se stejná debata vedla i v ostatních členských zemích. Může se stát, že v některých státech se debata velmi přiklopí, ve Finsku to vůbec není jasné, stejně tak ve Švédsku. Kdyby se v Británii dnes konalo referendum, vůbec bych si nevsadil na jejím setrvání v EU. Jenže lidí se na další integrační kroky nikdo neptá. Stačilo by, kdyby se jeden velký silný stát stal zárodkem zcela jiného konkurenčního vývoje. 

Takže vystoupit, ale ne první? 

Kdyby Česká republika měla zůstat sama, tak by to byl samozřejmě problém. Ale ani téhle otázce už se nemůžeme bránit. My politici nemůžeme takhle vazalsky Česko zavázat. Pro českou suverenitu, českou státnost je to fatální. Nemůžeme si dovolit rozhodovat sami. 

Váš kolega z Europarlamentu, Libor Rouček z ČSSD, ale říkal, že jsme na jedné lodi a je potřeba sdílet více pravomocí, aby se krize vyřešila. 

My nejsme na jedné lodi. To je urážka všech lidí v České republice. Nejsou na jedné lodi s Francouzi, Italy, Španěly nebo Řeky. My jsme měli zcela jiné startovací podmínky, my jsme nežili čtyřicet let v luxusu amerického deštníku, kdy se budoval hospodářský projekt západní Evropy. My nejsme extrémně předlužená země. My nejsme na jedné palubě, abychom museli platit dluhy těch, co po léta žili absolutně nad poměry. Že si Češi nejsou schopni vládnout, já absolutně odmítám. To jde proti masarykovské ideji vzniku samostatného Československa. 

Nebylo by jiné řešení než vystupovat z EU? 

Já už si po násilném schválení Lisabonské smlouvy nedělám žádnou iluzi. Tehdy jsem ještě věřil, že odmítnutí v referendech ve Francii, Nizozemsku a Irsku musí znamenat nějakou sebereflexi. Nic takového se ale nestalo.

(Autor: Miroslav Cvrček)